#
#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Obsah

1. ledna dosazen na Krimich II, za odvolaného českého závodního (ředitele) Ing. Freiberga, Ing. Karl Kovarschik, Němec jako poleno, znal jen pár českých slov. Své odborné nedostatky nahrazoval řvaním na dělníky za každou maličkost. Chtěl lidem nahánět hrůzu, jenže v létě chodil neustále v nacistických  krátkých plátěných kalhotách, ve kterých se jeho tenké nohy zvláště dobře vyjímaly. Horníci mu proto mezi sebou posměšně říkali „Pláteník“.

Na jaře dosadilo ředitelství Západočeských dolů na Krimich II nového důlního Josefa Junka, který se brzy projevil jako udavač a bezcharakterní člověk.

Ke zhoršení režimu na dole přispěl i místní občan německé národnosti Martin Selner, dříve horník, nyní Kovarschikův důvěrník a informátor. Za ženu měl Češku a bydleli ve „Staré hospodě“ č. p. 1.

Za ohrazením dolu východním směrem pod odvalem (haldou) nechal Kovarschik postavit dřevěnou klubovnu, ve které se sobě rovnými oslavoval jakékoliv německé vítězství. Vedle dal postavit i dřevěný „učňovský domov“, kde museli bydlet i horničtí učni z naší obce: Sláva Tomášek, Zdeněk Krš, Jan Liška, Míra Lepič, Jarda Nováček atd.

18. března došlo k velké sabotáži. Zámečníci Josef Kleimaier a Václav Fína s dělníkem Janem Brudnou opravovali strojní zařízení v třídírně uhlí. Jenže hned druhý den se přetrhl hlavní řemen, který byl naříznutý. Kovarschik řádil jako pominutý, křičel „sabotáž, sabotáž“ a zavolal Gestapo (německou tajnou policii), která okamžitě všechny tři opraváře zatkla. Za strašných nadávek a šťouchanců je dostrkali do auta a odvezli. Během měsíce nepronikla o nich žádná zpráva, ani druhý, ani třetí měsíc. Hrozné napětí trvalo dlouho. Teprve po čtyřech měsících je propustili, protože jim nemohli prokázat, že sabotáž zavinili oni. Během mnoha hodin od dokončené opravy do prasknutí řemenu, ho mohlo naříznout dost jiných pracovníků.