#
#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Obsah

V této době často oznamovaly sirény lkavým tónem nálety anglo-amerických letadel nad západními Čechami. To už se na nebi neobjevovala ani jediná německá stíhačka.

18. března opravovali dva zámečníci, Václav Fína a Josef Kleimaier, s pomocným dělníkem Janem Brudnou, strojní zařízení v třídírně uhlí. Druhý den se na opravovaném zařízení přetrhl hlavní řemen, viditelně naříznutý. Čtyři měsíce je Němci vyslýchali.

Počátkem dubna americké letectvo bombardovalo jedno oddělení plzeňské Škodovky, kde způsobilo nepříliš velké škody. Několik bomb shodili i na Slovanské údolí, padaly i ve Škvrňanech, Křimicích, ale i u nás v Tlučné. Tři bomby spadly na louku u „Hájíčka“. Silné detonace otřásaly zdmi domů až do základů, ze stropu padala omítka a v krytech (sklepy vyztužené trámy) se modlili i bezvěrci.

Škodovy závody hoří po náletu

Škodovy závody hoří po náletu

 

Německé protiletadlové dělostřelectvo v okolí Plzně střílelo zuřivě, ale naštěstí nikoho nesestřelilo. Občané měli strach, že americké stíhačky pustí pár bomb na protiletadlová děla i na světlomety. Světlomet jsme měli hned za vsí na kopečku nad lomem mezi „Starou hospodou“ a lesem a protiletadloví dělostřelci měli svůj post u Křimic nad kostelíkem „Na Horničce“. To strach ještě zvětšilo.

Po tomto náletu Němci postavili mezi Vejprnicemi a Vochovem dřevěnou maketu plzeňské Škodovky ve zmenšeném měřítku i s pouličním osvětlením, aby vysoko letící letce zmátli. Při nočním náletu pravou Škodovku zhasli a dřevěnou rozsvítili. Říkalo se, že při dalším náletu shodili Američané na dřevěnou Škodovku několik dřevěných bomb.

V noci ze 17. na 18. dubna nalétávaly na Plzeň svazy spojeneckých bombardérů. Spousta bomb dopadla i na Dobřany a Novou Ves. Toho využil Petr Louda, mladší bratr Vasila Loudy, k útěku. V Německu ho však chytli a v Drážďanech popravili.

14. října zemřela nejstarší tlučenská občanka Anna Aubrechtová ve věku 95 roků. Až do tohoto vysokého stáří jevila se stále svěží a veškeré palivo si sama v lese nasbírala a v nůši domů nanosila. Obecní úřad v Tlučné uhradil polovinu výdajů pohřbu.

Válečné státní hospodářství se zadrhávalo, byl nedostatek všeho. Chyběly barevné kovy na výrobu děl, a tak mnohé zvony z kostelů i z kapliček se odebíraly. I naše kaplička a márnice na hřbitově přišly o své zvony. Viz příloha č. 31.

Okresní úřad musel odvolat obecního tajemníka Karla Pelce z funkce a on nastoupil  do Škodovky. Novým obecním tajemníkem zvolen Václav Hečl.

Od podzimu začalo nasazováni mladých lidí obojího pohlaví do továren v Německu. Nejdříve „totálně nasazen“ ročník 1921, po něm následovaly mladší ročníky.

Šetřilo se papírem, psalo se i na škodovácké píchačky

Šetřilo se papírem, psalo se i na škodovácké
píchačky

 

Dávky z  potravinových lístků nestačily, a tak mnozí občané jezdili po okolních mlýnech vyměnit zrní za mouku, nebo ji přímo ve mlýnech kupovali. Kdo měl doma zrní a ruční šrotovník (stroj na drcení zrní), šrotoval si sám doma. Jezdilo se na Domažlicko, Klatovsko a Blovicko k hospodářům a kupovalo se z potravin cokoliv: mouka, chléb, vejce, slepice, maso, husy, králíci apod. Za tohle se měli trestat jak kupující, tak prodávající. Ve vlacích se zakopávalo o batohy a protektorátní četníci měli příkaz „šamonění“ stíhat. Četnické hlídky procházely nádražími i vlaky, ale „nic neviděly“.

V průběhu války policie tvrdě stíhala občany pro různé delikty, hlavně pro poslouchání zahraničního vysílání v rádiu a podporování rodin vězněných občanů. Odsouzení občané posíláni do koncentračních táborů. Z Tlučné to byli: Václav Tauš, Vojtěch Tauš, Jan Salák, Václav Mašek, Ferdinand Blažek, František Čada, Jan Červenka, Tomáš Soukup, Josef Schneider, Jan Kasal, Josef Kasl, Josef Mestl, Josef Červený a Václav Kelner. Předčasně propustili pouze Josefa Mestla, který se ale vrátil těžce nemocný a doma zakrátko zemřel.

Dva občané, Josef Vůch a Miloslav Šíp, odmítli pracovat pro „nácky“ (tak se říkalo německým nacistům) a jako osoby štítící se práce je „náckové“ popravili.

Tři naši občané uznáni jako „dětinští“ (ne nebezpeční blázni), dáni do ústavu choromyslných v Dobřanech a brzy došlo na obecní úřad oznámení o jejich úmrtí.