#
#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Obsah

Po náletu na plzeňské nádraží vlaky nemohly jezdit, a tak se lidé nedostali ani na Krimich II. „Pláteník“ Karl Kovarschik řádil jako nepříčetný, ale horníci si už z něho nic nedělali. Zvlášť s mladými horníky měl velké soužení, než je dostal dolů do dolu.

Po náletu na Škodovku už se do práce nikde nechodilo. Na Krimich přicházelo pár Tlučeňáků a prováděly se jen ty nejnutnější práce. Čerpala se voda, kontrolovala se výdřeva a několik dozorců a předních dělníků každý den provádělo kontrolu dolu. Pro bezpečnost těchto lidí od jámy až do vzdálených chodeb se rozestavěly signální hlídky, aby v případě vyhlášeného leteckého poplachu všichni mohli vyjet na povrch.

7. května dopadli závodního (ředitele) Karla Kovarschika a převezli ho na Krajský soud v Plzni. Důlního Josefa Junka, udavače a spolupracovníka nacistického režimu, též zajistili a odvezli na Krajský soud v Plzni. Martina Selnera po návratu z wermachtu (německá armáda) zatkli a převezli ho k jeho kamarádům také na Krajský soud v Plzni. Všichni tři byli odsouzeni: důlní Junek odsouzen na 25 let žaláře, protože na jeho udání zatkli a uvěznili v koncentračním táboře tři důlní dozorce: Jaroslava Havelku, Františka Kaderu a Františka Majera. Kovarschik i Selner odsouzeni Lidovým soudem k trestu smrti oběšením, protože zavinili smrt sedmi lidí: rodina Loudova (4), p. Tolar a dva dřeviči na Krimichu II. Martin Selner popraven 9. září a Karl Kovarschik 18. září. Dále ještě zadrženi a k soudu v Plzni dopraveni čtyři naddůlní, které po několikaměsíční vyšetřovací vazbě propustili.

7. května místní obecní zastupitelstvo pověřilo vedením dolu Krimich II Ing. Vladimíra Ševčíka. Za dva dny, 9. května, jmenovalo ředitelství Západočeských uhelných dolů závodním Ing. Františka Freiberga, bývalého předválečného závodního dolu Krimich II.

Práce na dole zahájena 10. května, zatím v neúplném počtu zaměstnanců. Celý důl se nacházel v hrozném stavu. Uhel vyrabován, kde se dalo, z pěti revírů zbyl pro těžbu jen jeden. Některé těžní chodby se sevřely, na mnohých místech se našly zasypané úseky a důlní zařízení se muselo z gruntu opravit. Všechny opravné práce trvaly několik měsíců. Toto připravil svou „nacistickou“ odborností Ing. Karl Kovarschik a jeho poradci. 

Výpomocní dozorci z řad dělníků, jmenovaní za okupace, byli zbaveni svých funkcí. Na jejich místo jmenováni novým vedením dolu dozorci z řad praktických horníků, které schválilo celé osazenstvo závodu.

V Kovarschikově „Klubovně“ se ubytovali 17letí až 18letí mladí Němci, kteří nahradili nedostatek horníků. Měli tam i svoji závodní kuchyni a do vsi raději vůbec nechodili.

Myslivost se mohla znovu ustavit. Jižní část honitby nad železnicí vrácena statkáři Francovi, severní část vrácena dr. Jaroslavu Lobkowiczovi.