HISTORIE OBCE TLUČNÁ (léta 1500 - 1889)
1515
Na poplužním dvoře nejspíše hospodařil klášterní správce, který nabádal probošta chotěšovského, aby dva největší poplužní dvory v Tlucné nekupoval, ale s varováním neuspěl. Dvory koupil probošt na dluh.
(Vládl král Vladislav II. Jagellonský 1471–1516)
1517
Klášter se dostal do finanční tísně a musel si půjčovat. Dlužil také Jindřichu Lozskému z Rabštejna a tak místo dluhu, dal mu do zástavy dva poplužní dvory v Tlucné, k tomu dvě hůrky s lesy a také platy a naturální dávky od tlucenských poddaných. Jindřich opravil dřevěnou tvrz. V erbu měl tři obrněné nohy (c). Viz příloha č. 3.
(Vládl král Ludvík Jagellonský 1516–1526)
c)
1543
Po smrti Jindřicha Lozského se o majetek rozdělily jeho dvě dcery, Kateřina a Marjána.
(Vládl císař Ferdinand I. Habsburský1526–1564)
1549
Kateřina se provdala za Jiřího Strojetického ze Strojetic, erbu jeleních trojparoží, a panovník mu převedl zástavní právo na Tlucnou. Majetek získal za zásluhy v bojích proti Turkům. To už byl v Tlucné uváděn další mlýn na obilí, krčma a velký ovčín na tisíc ovcí. Přibyl nový rybník a osm nových chalup. Obytné stavení tlucenského vladyky a klášterního správce bylo asi společné. Jistě už nevyhovovalo jako renesanční sídlo šlechtice.
(Vládl císař Ferdinand I. Habsburský 1526–1564)
Podle Jiřího Pittra – kamenná tvrz
1561
Jiříkovi Strojetickému byla zvýšena suma na prostavění ve vsi Tlucná. Zřejmě za svoje peníze opravoval nejen staré obytné stavení, ale i budovy hospodářské, kterých nebyl majitelem, nýbrž jen uživatelem. Jiřík strhl nejen starou budovu obytnou, ale vystavěl nové renesanční sídlo, další budovy hospodářské, menší špejchar a celý hospodářský dvůr dal obestavět zdí. Postavil kamennou tvrz (na místě původní dřevěné), sídlo hodné renesančního šlechtice.
(Vládl císař Ferdinand I. 1526–1564)
1566
Jiřík Strojetický, císařský výběrčí daní v Plzeňském kraji, se zúčastnil vojenského tažení na obranu našich hranic před vpádem do Saska. Sepsal pro případ smrti poslední pořízení, které spolu s truhlou s cennostmi uložil na plzeňské radnici. Z tažení se šťastně navrátil a pak usiloval o to, aby zástavní statek v Tlucné přešel z držení kláštera v Chotěšově do držení jeho a stal se jeho vlastním dědickým statkem.
(Vládl císař Maxmilián II. 1564–1576)
Středověké neřesti lidské zkaženosti
1574
Pán Jiří Strojetický napsal dopis samotnému císaři Maxmiliánovi. Vylíčil mu vojenské tažení proti Turkům, o svém zajetí a vykoupení vlastními penězi, o vojenské výpravě proti Sasům, o výstavbě tvrze, do které už vložil přes tisíc kop grošů. Napsal, že v Tlucné dal na své náklady postavit mlýn, krčmu, rybníky se sádkami, štěpnici u tvrze, vystavěl osm nových chalup pro poddané a připojil je ke statku. Císař zakročil v Jiříkův prospěch a tak se statek v Tlucné stal Jiříkovým plným vlastnictvím.
(Vládl císař Maxmilián II. 1564–1576)
1581
Zemřel Jiřík Strojetický a o jeho majetek se rozdělili čtyři dědici, synové. Statek Tlucnou zdědil syn Jindřich s manželkou Evou. Ta mu brzy zemřela. Oženil se poté s Annou z rodu Vrtbů, s níž měl dva syny, Jana Jindřicha a Adama Josefa. S Annou vyženil statek Cebiv.
(Vládl císař Rudolf II. 1576–1611)
1603
Zemřel Jindřich Strojetický. Jeho žena Anna se provdala za Točníka z Křimic. Po její smrti se stal poručníkem nevlastních dětí, synů Anny.
(Vládl císař Rudolf II. 1576–1611)
1620
Jan Jindřich Strojetický, syn Jindřicha a Anny, se usadil v Křimicích. První žena krátce po sňatku mu umřela na neštovice a druhá žena mu v r. 1625 umřela na neštovice také. Již více se neoženil. Šlechetný pan Jan Jindřich byl r. 1627 povýšen do stavu panského a stal se šlechticem. Zemřel r. 1646.
(Vládl král Ferdinand II. 1620–1637)
1646
Statky Tlucnou, Křimice a Cebiv odkázal bezdětný Jan Jindřich Strojetický svému nejlepšímu příteli, Sezimovi z Vrtby. Z rodu Vrtbů měl svoji druhou manželku Annu. Tlucná se tak stala nedílnou součástí křimického panství, které patřilo pánům z Vrtby.
(Císař Ferdinand III. 1637–1657)
1648
Končila třicetiletá válka, ve které obec Tlucná tuze trpěla. Z osmi selských usedlostí zůstalo pustých šest a z devíti drobných hospodářství, zvaných zahradníků, bylo pusté jedno. Mezi novými příjmeními přibyla jména: Václav, Mašek, Tolar, Rob či Pužman. Viz příloha č. 4.
(Vládl král Ferdinand III. 1637–1657)
Rabující voják
1654
Vrchnost zjišťovala počet poddaných a v Tlucné se napočítalo 47 osob: sedláků, chalupníků, podruhů a čeledi ve dvoře. Z toho 25 mužů, 19 žen a jen tři děti. Třem nejstarším občanům bylo 77 let. Všichni už přešli od vyznavačů „pod obojí“ (husité) ke katolíkům. Ve vsi se vyskytla další příjmení: Bek, Velíšek, Boháček, Havel, Jíra, Kristl.
(Vládl král Ferdinand III. 1637–1357)
1713
V obci žilo osm sedláků, devět chalupníků, jeden panský hostinský, jeden panský ovčák, jeden obecní kovář a obecní pastýř. Připomínal se zde panský dvůr, majitelem byl hrabě Jan Josef z Vrtby. Lidé tu bydleli v dřevěných chalupách krytých došky (slámou), u nichž si pořizovali zahrádky. Cesty už se přestavovaly na silnice. Ty se štětovaly, štěrkovaly, pokrývaly se pískem a podél silnice se dělalo odvodňování. U silnice se postavily rozcestníky. Přibylo další příjmení: Krš. Již tehdy se uváděly místní názvy Němčí důl.
Řezník poráží býka
1722
Pan František Václav, hrabě z Vrtby, dal postavit ve Vejprnicích barokní kostel podle vzoru chrámu Maria Majori v Římě. Kostel postavili za jeden rok, další čtyři roky se tvořila výzdoba. Na té se podíleli malíři a sochaři Julius Lux, Jan Spitzer, Josef Hager a Redlmaier. Po stránce náboženské a školské Tlucná přifařena k Vejprnicím spolu s obcemi Křimice, Vochov, Nová Hospoda, Sulkov, Líně a Nýřany.
(Vládl císař Karel VI. 1711–1740)
Kostel sv. Vojtěcha ve Vejprnicích
1762
Pan František Václav, hrabě z Vrtby, předal Tlucnou do držby svému synovi Františku Josefovi. Cesty už se měnily na silnice. Již tehdy se uváděly místní názvy Draganec. Přibyla další příjmení: Karpíšek. Viz příloha č. 5.
(Vládla císařovna Marie Terezie 1740-1780)
1788
Obec Tlucná se už zcela vzpamatovala z válečných útrap třicetileté války (1618–1648). Zavedl se nový systém měr a vah. Obec už měla 25 domů. Stavěly se císařské silnice dnešního typu „chausséovaných“ (šoséovaných) – zpevněných v podkladě hrubým narovnaným kamenem i štětem, podél silnice musely se dělat odvodňovací rigoly a silnice olemovaly typické „císařské“ aleje stromů. Většina silnic sledovala směry prastarých obchodních stezek. Stavěly se na velké vzdálenosti a stavitelé silnici je vždy nasměrovali na zdaleka viditelnou kostelní věž. Josefinské silnice slouží provozu dodnes, přibyly jen patníky a asfaltové povrchy.
(Vládl Císař Josef II. 1780–1790)
Forman
1823
Děti z Tlucné chodily do staré dřevěné školy ve Vejprnicích. Na výživu učitele okolní obce odevzdávaly do Vejprnic:
| Vejprnice | 2 mandele 8 snopů žita | 14 sáhů dřeva | ||
| Tlucná | 2 mandele 9 snopů žita | 4 sáhy dřeva | ||
| Křimice | 1 mandel 8 snopů pšenice | |||
| Vochov | 2 mandele 9 snopů žita | 3 sáhy dřeva | ||
| Líně | 8 mandelů 14 snopů žita | 4 sáhy dřeva | ||
| Nýřany | 3 mandele 7 snopů žita | 1 sáh dřeva |
(1 mandel je 1 panák z 15 snopů a 1 sáh dřeva je asi 7 m3.)
Z toho se dá usoudit majetek a velikost obcí. Roku 1844 stará dřevěná škola vyhořela. V Úhercích se dostavěl kostel sv. Josefa s německou farností. Tak Úherce a přifařené obce Nýřany a Líně se pomalu poněmčovaly. Viz příloha č. 6.
(Vládl císař František I. 1792–1835)
První slabikář
1825
Obec měla domů 30 čísel popisných a 222 občanů. Mezi Tlucnou a Vejprnicemi vznikly dva rybníky. Větší Grossteich (u Vejprnic) o výměře 22 jiter a 317 sáhů, což jest asi 6,5 ha. Menší Höllmühlteich (u Tlucné) s malým mlýnem o jednom složení, který byl zařízen také na tlačení řepkového oleje. Uprostřed obce se rozléhal Velký rybník o ploše 1,14 ha. Vyvěraly v něm čtyři silné prameny, které ani v zimě nezamrzaly. Chovaly se v něm hlavně kapři. Občasný výlov se stal vždy velkou podívanou pro dospělé a hlavně pro děti. V češtině se užívalo mnoho německých slov. Viz příloha č. 7.
(Vládl císař František I. 1792–1835)
1826
Obec měla 30 domů s popisnými čísly a 229 obyvatel, vesměs katolíků. Z větších staveb stál „Panský dvůr“, ovčárna a zájezdní hostinec (Stará hospoda č. p. 1). Pivo do hospody se vozilo z pivovaru v Křimicích, který každých 11 dnů uvařil 18 sudů piva. Odtud se přivážela i pálenka z palírny vedle pivovaru. Poštu měla Tlucná v Plzni. Mimo posvícení a masopustu v obci žádných zábav nebylo.
(Vládl císař František I. 1792–1835)
1830
Panství křimické a tím i tlucenské vlastnil František Josef z Vrtby (d). Zemřel bezdětný a jím vymřel starý český šlechtický rod. Své statky odkázal Janu Karlovi knížeti z Lobkowicz (e), protože ten mu kdysi zachránil život. Viz příloha č. 8.
(Vládl císař František I. 1792–1835)
d) 
e)
1833
Obec měla 32 domů s čísly popisnými a 238 obyvatel. Stál tu panský dvůr, ovčín, hájovna, krčma a zájezdní hostinec (Stará hospoda č. p. 1). Stály tady tři mlýny a stav vody reguloval velký rybník „Kanatajch“ (Jánov) 230 ha se třemi ostrovy u obce Blatnice. Sommerova topografie uváděla, že pole v Tlucné mají půdu středně úrodnou. Místní rolníci zde pěstovali obilí, zelí, luštěniny, řepu krmnou a brambory.
(Vládl císař František I. 1792–1835)
Stará hospoda
1841
Obec měla 35 domů s popisnými čísly a 320 obyvatel. Katastr obce měřil 681 ha a 76 arů a z toho bylo:
32,36 ha luk 12,73 ha pastvin 1,52 ha rybníků
29,46 ha zahrad 202,13 ha lesů 383,07 ha orné půdy
Katastr obce hraničil s katastry obcí: Vejprnice, Vochov, Kozolupy, Myslinka, Nýřany, Líně a Sulkov. Děti z Tlucné chodily do Vejprnic do dřevěné školy. Na psaní se používaly břidlicové tabulky, ocelová ostrá písátka (rydla) a vlhké hubky na mazání tabulek.
(Vládl císař Fedinand V. 1835–1848)
1845
Rolníci z Doubravy ve svých lesích při dobývání pařezů objevili černé uhlí. Zpočátku kopali uhlí jen pro svoji potřebu z hloubky někde jen půl metru. Postupně se dostávali hlouběji, používali rumpálu jako u studní a do větší hloubky se již nemohli odvážit. Finanční prostředky neměli a tak důlní míry (pozemky pro dolování) v příštích desetiletích prodávali majetným rodinám německé národnosti: Ziegler, Humboldt, Pankrác, Lindheim. Doly pojmenovávali podle jmen členů rodiny: Sylvie, Marta, Lazarka, František, Václavka, Marjánka, Krimich, Konkordie apod. V tomto roce měla celá farnost Vejprnice 1665 duší. Do farnosti patřily: Vejprnice, Tlucná, Křimice a Vochov.
(Vládl císař Ferdinand V. 1835–1848)
1848
Konečně císař zrušil robotu. Za práci v panském dvoře budou pracovníci placeni. Až do této doby náležela honitba křimické vrchnosti, teď ji rozdělili na dvě části. Severní část i nadále patřila křimické vrchnosti Lobkowiczů, jižní selská honitba připadla statkáři Josefu Francovi. Zakládaly se husté remízky k ochraně lovné zvěře, převážně bažantů a koroptví. Hojnost nových nalezišť černého uhlí na soukromých pozemcích rostla.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
Nová (jednopatrová!) Vejprnická škola po vyhoření dřevěné v r. 1844
1859–1860
Stavěla se železniční trať Plzeň-Domažlice. Tím dána možnost rozvinutí hornického průmyslu. Od této doby začalo se stěhovat do Nýřan, Tlucné, Vejprnic, Blatnice a Kamenného Újezdu mnoho dělníků. Tím se v těchto obcích rozvinul stavební ruch a počet obyvatel rapidně stoupal. Činže se platila měsíčně asi tři zlaté, což byl výdělek za tři směny.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
Jedna z prvních lokomotiv
1860
Obec měla 41 domů a 566 obyvatel. Matěj Melichar (1799–1884), rolník, ve svém mládí chodil ještě na robotu. Když byla robota r. 1848 zrušena, začal si střádat peníze a jako dík za tuto svobodu, dal postavit kamenný křížek na křižovatce u školy v r. 1869. Havíři platili stále za činži tři zlaté měsíčně, takže mnozí majitelé domků si z činže nájemníků brzy zaplatili celý domek.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
Poděkování Bohu od Matěje Melichara, psal se rok 1869
1865
V tomto roce se již těžilo uhlí z hloubky asi 110 m. Silná ložiska se nacházela pod ohromným rybníkem Kanatajchem o rozloze 230 ha a tak tento musel být vypuštěn.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
1867
Plzeňský podnikatel. JUDr. Pankrác otevřel v Nýřanech důl Krimich I.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
1870
Obec měla 48 popisných čísel a 582 obyvatel. Podle nových školských zákonů z r. 1870 musely na vytápění školy přispívat i nadále obce, které do školy posílaly své děti:
Vejrpnice 7 sáhů dřeva
Tlucná 4 sáhy dřeva
Vochov 3 sáhy dřeva
Až do tohoto roku přispíval kníže Lobkowicz, jako patron kostela a školy, jedním strychem žita a dvěma sudy piva. Rodiče školních dětí museli čtvrtletně složiti za každé dítě chodící do školy 70 krejcarů školného, zvané sobotáles. Při placení tohoto poplatku nastávaly vždy veliké nesnáze, někdy docházelo i k exekuci. Nedobytné částky musel platit obecní úřad. Nejhůře tak dopadla dítka bez otce živitele. Samotná matka neměla peníze na zaplacení, obecní úřad toto neplatil, takže dítka zůstala negramotná.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
Vejprnická škola patrová
1873
Asi v tomto roce otevřeli důl Sulkov, název dostal podle jména blízkého velkého Sulkovského rybníka. (Chotěšovský probošt Sulek vyhnal vojsko bavorského vévody Kléna). V současných dobách pracovali horníci pod zemí 12 hodin. Horníci ze vzdálených obcí bydleli v Havírně nebo v podnájmu. Na neděli chodili k rodinám na Mirošovicko, Radnicko či Kralovicko pěšky až šest hodin cesty. Mzdové i národnostní poměry zůstávaly neutěšené.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
Hunt - vůz na uhlí s ruční brzdou
1880
Úřednictvo dolů pocházelo z německých rodin a jednání s českými občany byla proto zdlouhavá. Probíhaly časté stávky, ale většinou prohrané, poněvadž dělnictvo nebylo organizováno. Jaké poměry panovaly, vyplývá ze životních podmínek. Horník neobdržel celou mzdu v penězích, ale část ve známkách, tzv. markách na potraviny, které si musel vyzvednout v závodním konsumu.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
V hospodě
1881
Obec měla 56 domů a 753 obyvatel. Tohoto roku poslána žádost c. k. zemské školní radě v Praze o zřízení dvoutřídní obecné školy v Tlucné. Dle nařízení c. k. okresní rady v Plzni se ale měla škola ve Vejprnicích rozšířiti buď přístavbou nebo nájmem. Při zasedání obecního zastupitelstva v Tlucné poukázal starosta Josef Hauer, jak „k velkým svízelům by docházelo při cestě do vzdálené školy, co času děti i rodiče by tratili a jak by tím ve svém mravní vzdělání trpěly“. Od tohoto roku každoročně posílány žádosti o zřízení školy v Tlucné.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
1885
Děti stále docházely do školy do Vejprnic. Chodilo se v dřevěných trepkách. Vybavení školy bylo bídné. Dobrá polovina žáků, hlavně těch nejchudších, seděla při vyučování na primitivních, podomácku vyrobených lavicích. Bylo to hrubé prkno přibité na třech špalcích. Učebnice měli žáci na kolenou. Na psaní se stále ještě používaly břidlicové tabulky v dřevěném rámu.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
1887
C. k. zemská školní komise v Praze konečně povolila stavbu školy za podmínek, že obec Tlucná ponese veškerý náklad stavby i její pozdější vydržování. Kníže František Lobkowicz, jako patron kostela a školy ve Vejprnicích, proti stavbě školy v Tlucné protestoval.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
Hudební nástroje
1888
C. k. zemská školní komise v Praze protest Lobkowiczův zamítla a vyzvala ustanovenou místní školní radu, aby bez prodlení o stavbu školy se postarala. Obec vyzvána k sestavení místní školní rady ve složení: starosta, řídící učitel, duchovní správce, šest zástupců obce a zástupce velkostatku křimického. Místní školní rada v Tlucné vyzvána okresní školní radou v Plzni, by ke stavbě školy vyhledala vhodné místo. Vyhlédnuta trojí možnost: nedaleko panského ovčína u lesa Torovka, nedaleko dráhy ku straně vejprnické a místo uprostřed obce, které komise vybrala jako místo nejvhodnější. Plány a rozpočty vypracoval Josef Singer, stavitel z Plzně. Úhrnný náklad na stavbu školy vypočítal na 10 125 zlatých a 64 krejcarů. Velikou zásluhu o stavbu školy v Tlucné měl její starosta Antonín Hauer.
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)
1889
Slavnostní výkop základů školy se provedl 13. května. Pracováno s horlivostí, majitelé usedlostí velmi ochotně propůjčovali své povozy ke stavbě. Dne 4. června položen základní kámen, do něhož vloženo pouzdro s pamětní listinou, kterou sepsal starosta Hauer, v níž vylíčeny poměry panující v té době v obci i ve státě a též obtíže, za jakých docíleno budování stavby č. p. 69. Dále vloženy do základního kamene časopisy, které stavbu propagovaly: Plzeňské listy, Národní politika, Česká politika, Hlas národa, Šípy a Humory. Též vloženy platné mince: zlatník, čtvrtzlatník, dvacetník, desetník, krejcar a půlkrejcar. Základní kámen se nalézá u vchodu do školní budovy na levé straně. Po mši svaté v kostele ve Vejprnicích ubíraly se všechny dítky se svými učiteli do Tlucné, provázeny jsouce velikým davem lidstva.
Svěcení základního kamene provedl Jakub Kugel, kaplan z Vejprnic. Stavba školy dokončena do konce roku 1889. V lednu má být škola schválena pro vyučování. Viz příloha č. 9.
Pan Josef Walter, rodák z Tlucné, bývalý ředitel c. k. Ústavu učitelského v Jičíně, odkázal ve své poslední vůli ze dne 6. února 1889 obci Tlucná 1000 zlatých. Z úroků této jistiny bude před každým začátkem školního roku opatřováno chudým dítkám oblečení a školní potřeby. Viz příloha č. 10. (Oprava k příloze č. 10)
(Vládl císař František Josef I. 1848–1916)*
*) Dále již uváděno v textu k danému roku.
První (dvouposchoďová!) školní budova v Tlučné