#

Navigace

Obsah

Ani začátek roku nebyl lepší předešlého. Zásobování upadalo ve všech odvětvích. Největší starosti však dělalo zásobování potravinami, zvláště v rodinách s dětmi. Vlaky jezdily přeplněné občany všeho věku, zvláště starší chlapci se stali postrachem ve vlacích a na nádražích. Přeplněné vagony plné ranců a nůší; četníci procházeli snad se zavřenýma očima, měli trestat „šmelináře“ a „šamoňáky“, ale on už každý cítil, že s monarchií je konec.

Nedostatek všech životních potřeb dosáhl v dalším roce válečném takové výše, že začal zhoubně působit na tělesný a duševní vývoj dětí chudých i movitějších. Šatstvo a obuv nebyly vůbec k dostání a úmrtnost dětí následkem podvýživy stoupala. Odevšad znělo žalostné volání ke sv. Václavu: „Nedej zahynouti nám ni budoucím!“

Už byl cítit vítr změn, dělnictvo se stále více osmělovalo, často stávkovali škodováci i horníci, a tak ochromovali hospodářství říše.

14. září proklamace českých spisovatelů žádala ustavení „Československé republiky“.

Vracely se rodiny, které před válkou odešly za prací do ciziny, hlavně do Německa. Teď se vracely domů do Tlučné bez živitelů, kteří zůstali na vojně. A jednalo se prý o několik stovek lidí.

V září uskutečnila DTJ veřejné vystoupení „Na drahách“ a sice bez povolení c. k. okresního úřadu v Plzni. Nad hlavami cvičících i diváků vlály české a rudé prapory. Nádherná to manifestace za svobodu národa.

TGM

Tomáš Garrigue Masaryk
1850–1937
Presidentem zvolen 14. 11. 1918

Konečně nadešel 28. říjen a velká národní revoluce. Poté byla vyhlášena Československá republika. Po 392 letech habsburské nadvlády (roku 1526 zemřel Ludvík Jagellonský, český a uherský král, Jagellonci neměli potomky, vymřeli a podle smlouvy Jagellonců s Habsburky zdědili Habsburkové České i Uherské království), skoro po čtyřech stoletích máme možnost radovat se ve svobodném státě. Viz příloha č. 16.

Vytratil se odvěký pozdrav „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus“ s odpovědí „Až na věky“. Začalo se zdravit občanským pozdravem „Dobrý den“. Zavedl se i nový pozdrav „Na shledanou“.

Školní vyučování od nepaměti začínalo modlitbou a končilo pozdravem „S Pánem Bohem“. I ve škole se najednou zdravilo občanským „Dobrý den“. Skončily povinné docházky dětí a učitelů do kostela ve Vejprnicích.

Změn v běžném životě nastalo mnoho a týkaly se i občanů tlučenských. Zákonem zrušeno šlechtictví, uzákoněna osmihodinová pracovní doba a zvýšeny hubené platy dělníků a horníků.

Radost ze svobody byla ohromná. Bohužel, i draze zaplacená. Domů z války se nevrátili všichni. Jen z naší obce se nevrátilo 14 mužů: František Bauer, Josef Bečka, Josef Brada, Václav Diviš, Josef Havel, Jan Krafta, Matěj Lang, František Lang, Emanuel Pícha, Antonín Sporka, Jiří Šobr, Václav Tráva, Matěj Tříska a Václav Zach.

Mimo tyto padlé či nezvěstné mnoho našich občanů válkou utrpělo a vrátili se domů jako invalidé.

Podvýživa lidu měla za následek řádění „španělské chřipky“, často umírali jinoši ve věku 18–24 let. Oběti si nemoc vyžádala i u nás v obci: Jaroslav Hasal, Václav Vlasák, Josef Mašát a František Brada.

legionari

Slavní legionáři se hrdě vracejí do samostatné vlasti, za kterou bojovali.
Někteří z nich se vrátili domů do Tlučné.