#
#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Obsah

Přímo ve vsi se nalézaly dva rybníky. Velký rybník, zarostlý stulíkem a puškvorcem, trůnil uprostřed vsi mezi dráhou (železnicí) a hlavní silnicí a patřil panu dr. Lobkowiczovi. Nebyl již několik desítek let čištěn, a tak zanesen bahnem. V mělké vodě žilo nemnoho ryb a na výlov se ryby nenasadily. V létě za parných dnů voda nepříjemně páchla a obec marně se pokoušela přinutit dr. Lobkowicze, aby rybník nechal vyčistit.

Druhý rybník, Malý rybníček, patřil obci a nalézal se pod hostincem, zvaným „Hejbalka“ (jméno hospody prý vzniklo takto: hosté na hostinskou křičeli „Hej, Barko, dones pivo“ a její malá dcerka opakovala „Hej, Balko“). Dříve zde bývala velká kaluž. Starosta Tráva využil radosti a nadšení občanů ze samostatnosti státu a přiměl je k tomu, že se zavázali pracovat zdarma na regulaci rybníčku. Dělníci zdarma kopali zem a zaváželi zeminou rokli nad kaluží. Hospodáři zdarma vozili kámen svými povozy.

Malý rybníček a husy (nahoře za stromy hospoda „Hejbalka“)

Malý rybníček a husy
(nahoře za stromy hospoda „Hejbalka“)

Nad vznikajícím rybníčkem nalézala se studánka asi 5 m od č. p. 19 a při výstavbě rybníčka se prameny svedly rourami do nově vyhloubené studny. Stará studánka oblázky zavezena. Ve studni se nalézala velice chutná voda a podle MUDr. Hlaváče byla voda dokonce léčivá, takže si pro ni jezdili i nemocní lidé z okolních vesnic.

Vyrovnáním rokle nad rybníčkem vzniklo kolem nové studny hezké prostranství, které se osázelo lipami. Regulací břehu rybníčka asi půlmetrovou betonovou zídkou dostal tvar trojúhelníka. K odtoku z rybníka dána roura, takže hospodáři, když potřebovali vodu na zalévání, zajeli s voznicí dolů pod rouru a otočením šroubu jim voda natekla do voznice zcela pohodlně. Do rybníka nasadili občané Jung, Svoboda a Weingartl 242 ryb a nové hezké místečko ozdobilo obec.

Vytopil se důl Sulkov a horníky přeložili na důl ve Zbůchu, který byl otevřen v r. 1912 a nesl jméno Austrie II.

Na středně úrodných polích se pěstovalo všechno obilí. Na úrodnějších polích „Na kroužkách“ se pěstovalo zelí, mák a mrkev. Na úrodných polích velkostatku se pěstovala cukrová řepa. Tráva na lukách se sekala dvakrát do roka.

Výbor žen sociálně demokratické strany – stojí: Hauerová, Můrová, Berková, Kouřilová, Langová Marie, Marešová (Filipová), Langová Marta, Zachová; sedí: Svobodová (Lišková), Kočárková, ?, ?, Němcová

Výbor žen sociálně demokratické strany – stojí: Hauerová, Můrová,
Berková, Kouřilová, Langová Marie, Marešová (Filipová), Langová
Marta, Zachová; sedí: Svobodová (Lišková), Kočárková, ?, ?, Němcová

Na severu obce „Na kroužkách“ nalézal se lom pískový na poli hospodáře Melichara. Ten vozil písek do plzeňské Škodovky, kde se používal ve slévárnách. Asi 100 m jihovýchodně se těžila cihlářská hlína a hned ve dvou tamních cihelnách se ručně vyráběly cihly s roční výrobou asi 200 000 kusů. Patřily hospodářům Františku Rádlovi a Františku Škrábkovi. 200 m jihovýchodně od obce ležely lomy na písek maltový a betonářský. Rozvážel se po širokém okolí.

Před světovou válkou byli Tlučeňáci vesměs římsko-katolíci. Po převratu mnoho občanů vystoupilo z církve a zůstalo bez vyznání. Někteří přešli k nově utvořené církvi Československé. Odchod z víry katolické způsobili hlavně katoličtí kněží, kteří souhlasili se svévolným odebíráním zvonů ze zvoniček, kaplí a kostelů, ze kterých se vyráběly zbraně. Potom tyto zbraně rakouské armády i posvětili k velkému zabíjení lidí.

První psací stroj v obci si pořídil domů pro svoji potřebu známý pokrokář, starosta obce František Tráva. Viz příloha č. 18.