Navigace

Obsah

RÁD MOHU MÍT JEN TO, CO ZNÁM

Při ohni večerním sedli si
mladí i zkušení staříci.
Měli dnes poradu o lovu
museli zajistit potravu.
Mluvili hlasitě nejvíce,
jak lovit kozy a zajíce.
Nakonec rozhodli se kmeti
zavolat mladíky a děti,
co ještě nenosí svoji zbroj,
polínka vynesla jisker roj.
A kmeti říkali pohádky, 
děti tam seděly bez hádky.
Ty rostly, staly se z nich kmeti,
k ohni pak pozvali své děti.
A tak se pověsti šířily,
v kláštery ke mnichům mířily,
ti je pak v kroniky zapsali
a k nám se z klášterů dostaly.

Vezmi si kroniku obecní, 
sedni si do křesla, čti si v ní.
Přečti si pohádky, pověsti
a nech se v minulost dovésti.
Uběhla devítka století.
Řekneš si: Pánové, to letí!
Z osmičky chaloupek dřevěnic
nezbylo v obci už vůbec nic.
Stokrát víc domů dnes spočteme, 
v kronice o tom se dočteme.
Před námi žilo tu lidí moc,
potřebným šlo se hned na pomoc.
Soused byl více než kamarád,
každý měl každého trochu rád.

Až dočteš kroniku obecní,
řekni si, že už víš, co teď s ní!
Vyhrň si rukávy, vyjdi ven,
najdi si polínko na oheň,
k ohýnku souseda pozvi si,
polínko na oheň vložte si.
Soused je přece tvůj kamarád,
každý měj každého trochu rád.

 

ČEST KAŽDÉ PRÁCI, KTERÁ DOBRO PLODÍ.

 

Kmet vypráví dětem

Kmet vypráví dětem

TOPlist