#
#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Obsah

Letošního roku nepanovalo takové sucho jako v letech předcházejících. V lednu často pršelo a vál studený vítr. Vůbec nemrzlo, ani nesněžilo. 28. ledna ráno ve 4 hodiny se obcí přehnala větrná smršť s bouří. Poškodila střechy a porazila v lesích mnoho stromů. V únoru přišly holomrazy až –20 °C. Teplý březen narušil jen jeden den, kdy se přehnala prudká bouře s deštěm a sněhem. Krásné teplé počasí trvalo celé jaro, takže pouť ve Vejpricích se vydařila. Letní počasí začalo už v červnu. Léto však žádný déšť nepřineslo a bylo velice horké. Denní teploty vystupovaly na 36 °C a koncem července naměřena nejvyšší teplota za posledních 200 let. Zato v září přišlo několik přívalových dešťů, které značně poškodily prašné cesty ve svažitých partiích obce. Vlhký podzim ukončil listopad, kdy napadl sníh a vydržel až do Vánoc.

Organizace v obci se po zrušení komunistické Národní fronty měly čile k světu.

Zahrádkáři vyhlásili soutěž „Rozkvetlá ulice“, kterou sledovali a hodnotili. Úpravy předzahrádek, balkonů a oken se povedly, obec rozkvetla. Vyhodnocení občané dostali odměny. Zahrádkáři pravidelně jezdili do Horní Bělé na výstavu ovoce, zeleniny a květin. Předsedal jim pan Mil. Voldřich z č. p. 67.

Chovatele drobného hospodářského zvířectva vedli pánové Miroslav Barák a Jaroslav Mach st. Chovatelé měli doma hlavně drůbež a více než dříve počali chovat králíky, ty se daly za slušné peníze prodat některým firmám. Rušily se chovy ovcí kvůli špatnému odbytu vlny. Zato koz přibývalo, jako by přicházely do módy. Jeden chovatel držel dokonce i krávu. Seno pro svůj chov sklízeli i z několika obecních pozemků (park, višnice), což přinášelo užitek chovatelům i obci. Nejméně jednou ročně pořádali výlety i pro nečleny.

Po delší přestávce se začínala scházet družina děvčat se zájmem o zdravotnictví.

Do kynologického klubu na jejich cvičišti v bývalé cihelně „Na Kroužkách“ (č. p. 99) chodilo se svými čtyřnohými kamarády kolem 10 pejskařů. Někdy se jich tam sešlo až 20, většinou mladých, místních i přespolních. Docházeli sem i policisté k výcviku svých policejních služebních psů.

O poslední věci člověka se staral Spolek přátel žehu pod vedením Ing. Josefa Vojty. Upravili vsypovou loučku, kdy se popel nedával do urny, ale rozprašoval se do trávy. Nový způsob se však příliš neujal. Na „dušičky“ pořádali „Vzpomínku na zesnulé“, na kterou přivážel autobus občany, pro které se pěší cesta na hřbitov stala již velmi obtížnou.

V červnu získala Tlučná obecního hajného, pana Karla Hauera, který složil slib: „Slibuji na svoji čest a svědomí, že budu mně svěřený obecní majetek – obecní les – ochraňovat a střežit se vší poctivostí a odbornou znalostí. Budu les pěstovat a pečovat o něj s největší snahou, aby byl k užitku a prospěchu obce nyní i v budoucnosti. To slibuji.“

V červenci otevřena v Nýřanech nová telefonní ústředna. Majitelé pevných linek si před číslo přidali číslo 7. Zároveň zavedeno občanům mnoho nových telefonních linek. Veřejné stanice dostaly nové přístroje a občané museli doufat, že zůstanou dlouho bez poškození.

V noci z 10. na 11. září došlo na křižovatce k tragické události. Bratři Síbalové narazili do javoru a starší svému zranění podlehl.

V říjnu se knihovna přestěhovala z č. p. 44 (bývalý hostinec Na Chmelnici) do nové knihovny v č. p. 76. O knihovnu se starala paní Loučímová z Nýřan.

Závodní jídelna dolu v sídlišti ukončila vyvařování kvůli ukončování těžby. Pronajal si ji pan Štreil z Nýřan pro sklad nábytku.

V domu s pečovatelskou službou provedli novou vodovodní instalaci, opravili omítku a následně se uvnitř vše vymalovalo. V srpnu odešla dosavadní vedoucí paní Dolejšová a na její místo nastoupila paní Marcela Fialová z Tlučné.

Firma Liana z Chomutova uzavřela smlouvu o vykoupení 0,5 ha pole za hřbitovem pro stavbu čerpací stanice pohonných hmot.

Obec zadala Ing. arch. Petru Freiovi vypracování Územního plánu obce. Postupovalo se od zmapování veškerých údajů o území obce, přes stanovení zásad rozvoje obce, až se dospělo k závěru. Každý krok se projednával s příslušnými orgány, s obecním zastupitelstvem i s veřejností, kdy se každý mohl k územnímu plánu vyjadřovat. Tento dokument, který mělo jen velmi málo obcí, umožnil obci rozvíjet se bez větších omylů.

Pan Bohumil Basl si na pronajatém hřišti „Za Václavojc“ zřídil dřevařskou pilu. Dětem bude chybět plocha pro radostné hry, které tady mělo několik generací k dispozici přes 60 let. Nadšení budovatelé hřiště se museli obracet v hrobě.

S bytovými domy, které přešly na obec v r. 1991, nastaly problémy. Přes 200 bytů potřebovalo občas nějakou opravu, jenže chyběly peníze, protože nájemné se platilo spíše symbolické. Vybrané peníze za nájem na opravy nestačily. Muselo se instalovat nové vodovodní potrubí, odpady vody, vodoměry, někde se měnily vany, jinde umyvadla a v některých domech se vyměňovala okna. Nový zákon umožňoval obci prodávat byty nájemníkům. Byty se však nedařilo prodávat ani za čtvrtinu ceny úředního odhadu. Obec tak čekalo mnoho starostí.

Při rozšíření oblouku nájezdu ze Školní ulice na Hlavní musela být Boží muka přemístěna (křížek nechal postavit pan Matěj Melichar jako dík Bohu za skončení roboty v roce 1848, kterou ještě jako mladík zažil, a tak střádal, až roku 1869 křížek postavil). Po opravě podstavce postavili křížek mezi malou školní budovu a cestu k mateřské škole, poblíž jeho původního stanoviště.

V létě nechala obec opravit malou kapličku, zvanou „Jáníček“, na Hlavní ulici poblíž Jiráskovy ulice. Pracovníci našli za kapličkou jen půl metru pod povrchem lidské kosti. Nález oznámili policii a ta nechala převézt ostatky do Ústavu soudního lékařství k prozkoumání. Pozůstatky patřily muži a ženě a v zemi ležely asi 60 let. Stopy násilí na kostech se nezjistily. Co se asi stalo v letech 1930–1940? Možná to byli chudí lidé, kteří zemřeli před otevřením tlučenského hřbitova (1931) a na pohřeb do Vejprnic neměli peníze. Pamětníci si vzpomněli, že v tu dobu poblíž lesa tábořili cikáni. Do dalšího kopání za kapličkou se už pracovníci raději nepustili.

Po zániku místního hospodářství pronajal OÚ (Obecní úřad) pískovnu „U Hájíčku“ soukromníkovi, který chtěl jen vydělávat, komunikaci neupravoval, občané si stěžovali na hluk, prach a díry v silnici, takže mu obec nájem zrušila. Novým nájemcem se stal pan Josef Steinhauser. Těžba omezena ročním limitem, dodávat se mohlo jen místním zájemcům, navíc se v lomu musely dodržovat báňské předpisy. Po tom všem se nájemníkovi těžba nevyplatila, až nakonec obecní zastupitelstvo rozhodlo prodělečný lom použít na další obecní řízenou skládku odpadu.

V listopadu se konaly komunální volby. V Tlučné postavily kandidátky tyto strany: Liberálně sociální národní, Komunistická, Občanská demokratická a Sdružení zelených a nezávislých. Strany se prezentovaly plakáty, letáky, relacemi v místním rozhlase a besedami. Opět se volilo ve dvou okrscích: jih volil v hasičárně a sever v č. p. 76 U Troubilů. Voleb se zúčastnilo 1231 občanů, tedy 71 % oprávněných voličů. Výsledky voleb:

sdružení 7 kandidátů
obč. dem. 4 kandidáti
liberálové 3 kandidáti
komunisté 1 kandidát

Starostou zvolen pan Jiří Tomášek, zástupcem pan Josef Kučera a zvoleni též členové obecní rady.