Kronika obce Tlučná

KRONIKA OBCE TLUČNÁ

Obec Tlučná leží 8 km západně od Plzně na železniční trati Plzeň-Domažlice. Východní délka dle poledníku Faerského je 30°55‘, severní šířka 49°44‘. Nejnižším bodem je hladina Vejprnického potoka 343 m n. m., nejvyšší bod leží na severní straně obce na rozhraní katastrů obce Tlučná a Kozolupy, v místě zvaném Kačí louže. U trigonometrického bodu je výška 408 m n. m. Výškový rozdíl je tedy 65 metrů. Katastr obce měří 681,76 ha.

HISTORIE NAŠÍ ČÁSTI PLZEŇSKÉ OBLASTI

    
Na území Čech žily v 8. a 9. století četné rodové kmeny (Charváti, Zličané, Přemyslovci, Doudlebové, Lučané a další). Ty se snažily bitvami, válkami (trvající bitvy) a jinými násilnostmi rozšířit svá kmenová území. Posledními dvěma rody zůstali Přemyslovci a Slavníkovci.

Přemyslovec Boleslav II. přepadl 28. září r. 995 slavníkovské centrum na hradišti v Libici nad Cidlinou. Přemyslovci nemilosrdně povraždili všechny přítomné Slavníkovce. Zachránili se jen dva význační příslušníci rodu, kteří cestovali s malým vojenským oddílem mimo Slavníkovské území, samotný vládce Slavník a biskup Vojtěch, později svatořečený. Čechy se dostaly do držení rodu Přemyslovců na dobu delší než 400 let. Po celou dlouhou dobu vlády považovali Přemyslovci stávající území za svůj rodový majetek a také o něj pilně pečovali a rozšiřovali ho.

Boleslav II. ovládal nejen Čechy, ale získal i Moravu, část Slovenska, Slezsko, Krakovsko a Halič.

Tak ohromnou říši nemohli vládci spravovat sami.

Správu Moravy rozdělili na územní úděly, které svěřovali do péče svým nejbližším příbuzným – bratrům, synům, strýcům apod.

Správu Čech přidělovali po částech osobám za zásluhy. Nejčastěji to byly dary dobrým rádcům či úspěšným vojenským velitelům. Z obdarovaných se časem vytvořila šlechta, která z propůjčeného majetku získávala ohromné bohatství. Tím rostla její moc a snižovala se závislost na panovníkovi.

Takhle se na Plzeňsku vypracoval význačný rod Drslaviců. Zakladatele rodu Drslava (1116–1167) jmenoval panovník purkrabím na hradě Plzni. V erbu měli modré polotrojříčí (a). Jedna z větví rodu měla jeden čas v držení i ves Tlucnou. Jinou větví byli Černínové z Chudenic, kteří své panství drželi nepřetržitě od r. 1291 do r. 1945, což byl v držbě feudální v Čechách ojedinělý jev.

a)                    b)

Sever a severozápad Plzeňska ovládl šlechtický rod Hroznatů. V erbu měli troje černé paroží na žlutém poli (b). Jejich předek Sezema padl r. 1179 v boji u Loděnic ve vojsku přemyslovského knížete Bedřicha. Syn Sezemův se jmenoval Hroznata, který dal jméno celému rodu.

V roce 1115 vznikl benediktinský klášter v Kladrubech, v krajině řídce osídlené slovanským obyvatelstvem. Jeho zakladatel kníže Vladislav I. jej současně vybavil hojným majetkem, mnohými městečky a vesničkami (mezi nimi i naší malou obcí).

Roku 1200 založil západočeský velmož Hroznata na svém území v Chotěšově klášter pro ženy premonstrátorky. Novému klášteru věnoval 22 okolních vsí, mezi nim i Tlucnou.

Klášter Kladruby	Klášter Chotěšov

Kláštery se staly důležitými pro rozvoj velkého regionu. Mniši nezůstávali po celý život v jednom klášteře, ale pobývali i v jiných klášterech svého církevního řádu. Přenášeli tak získané vědomosti i zkušenosti. Šířili rozvoj stavební, vědecký, technický i nové poznatky v zemědělství. Mniši pracovali pilně od rozbřesku až do soumraku bez nároku na odměnu. Část času věnovali modlitbám a daleko větší část práci manuální. Pracovali v dílnách, zahradách i v sadech. Žili asketicky, pomáhali potřebným. Zaopatřovali duševně nemocné, sirotky, invalidy. Zakládali pro ně nemocnice, sirotčince i starobince. Psali kroniky a mnohdy jen díky nim se nám dochovaly zprávy o dobách minulých. Ručním přepisováním rozmnožovali a šířili knihy a navíc je překrásně zdobili. Kláštery a kostely se staly uměleckými galeriemi obrazů a soch, hudebními a koncertními sály i křesťanským divadlem. Vše zadarmo.

Mniši pracovali i mimo kláštery. Zakládali školy, na kterých sami učili. Vynikali jako učitelé, meteorologové, astronomové, vědci apod. Uplatnili se i ve vojenských akcích. Probošt kláštera v Chotěšově, Sulek, se vyznamenal v bojích proti vojsku bavorského vévody Kléna, který pustošil západní Čechy. Klénu v několika bojích porazil a nakonec ho zahnal zpátky do Bavor. Jedna z posledních bitev proběhla asi u naší obce. Od té doby se říká jedné naší obecní části Němčí důl.

Mnich kronikář

Kláštery sloužily na zemských stezkách (dnes bychom řekli dálnicích) jako oázy na poušti. Cestující karavany i jednotlivci využívali pohostinnosti klášterů k odpočinku pro sebe i pro koně. Dobře se najedli, napili, vyspali, umyli, zkontrolovali stav povozů i zboží a v klidu se vydali na další cestu.

Obec Tlucná byla založena nedaleko dvou zemských stezek, Řezenské (Regensburské) známé už v 9. století a novější Norimberské, které vedly přes Kladruby až do Prahy.

Historie naší obce Tlucná (dnes Tlučná) se vyvíjela v souvislosti s děním v zemích Českých i s děním v sousední říši germánské.